Romové a Sintové po řadu století spoluutvářeli kulturní rozmanitost českých zemí. Někteří se živili jako obchodníci, jiní jako artisté a hudebníci, další jako řemeslníci či dělníci. Některé rodiny kvůli obživě cestovaly, jiné žily na jednom místě. Ať už byly jejich osudy jakékoliv, všichni se ve svém každodenním životě museli potýkat s nálepkou „cikáni“ a s předsudky, které je považovaly za chudé tuláky, povaleče, nenapravitelné kriminálníky a znepokojivou a exotickou „cizí rasu“. Takové postoje byly jedním z důvodů pronásledování a věznění Romů a Sintů v koncentračních táborech během II. světové války.